S koníčky to mám tak, že se vždycky pro něco nadchnu a všechen svůj čas a energii věnuju právě tomu. Jenže na úkor toho nějaký jiný koníček upadá. Asi jich mám prostě moc. A právě tady přichází na řadu to naše facebookové moudro. Nejdřív jsem si myslela, že jednoduše říkalo lidem, aby dělali to, co je baví a aby si místo poflakování našli nějaké aktivity, které jim opravdu něco dají. Jenže potom mi došlo, že se na to lze podívat i z jiné stránky. Pokud mě můj pokus o minimalistický lifestyle něco naučil, tak je to redukování to-do listů na malý počet položek a prioritizování. Je lepší se soustředit jen na to nejdůležitější, než se snažit splnit desítky úkolů a ani jeden pořádně nedokončit. A takhle to vlastně funguje i s těmi koníčky. Je nemožné jich mít tucet a všem se věnovat na sto procent. Alespoň pro mě je to nadlidský úkol.

V každodenním světě je spousta vysavačů energie, a jedním z nich je právě váš malý miláček, kterého během dne prakticky nepustíte z ruky - mobilní telefon. Nemám v úmyslu tu teď začít vyprávět o tom, jak jsou technologie, sociální sítě a internet lidem neprospěšné, navíc, když právě na jednu internetovou stránku zrovna píšu. Ale uznávám, že vás dokáží připravit o slušné množství času a energie, ani se nenadějete. Kolikrát jsem si dávala pětiminutovou pauzu od učení, abych se podívala na Instagram, ale ouha, pauzička se nám protáhla na půl hodiny. Proto si myslím, že bychom se měli hlídat. Četla jsem, že sociální sítě jsou stvořeny pro to, aby nás učinily závislými, abychom chtěli scrollovat dál a dál. Je třeba mít tohle na vědomí a nedovolit, aby vás ovládly. Ale o tom jindy.

Kvůli svým prodlouženým přestávkám si mnohdy můj mozek usmyslí, že už s přijímáním informací skončil, přičemž začne stávkovat, a pokračovat v učení je daleko horší, než kdybych žádnou pauzu vůbec neměla. Což mi připomíná, proč vlastně u žádného koníčku nedokážu vydržet dlouho. Je to jako koloběh. Jednoho šťastného dne si usmyslím, že napíšu článek. Ve škole ale dostanu plno zadání domácích prací, což v kombinaci s mými půlhodinovými pauzami znamená jen jedno - dlouhý, pořádně vyčerpávající večer. A na článek pak nemám už ani pomyšlení. Takhle se to opakuje ještě dalších pár dní. Jednou, když čas konečně mám, mi z důvodů neznámých moje druhé, ďábelské já říká, ať už ten článek prostě nepíšu, že je už stejně pozdě. A koníček pomalu zaniká.

Takže na co bychom měli použít všechnu svou energii?
Já se přikláním k radě zmíněné na začátku článku. Vaše práce by vás měla bavit. Měli byste být schopni svou práci nazvat koníčkem. A pokud chodíte do školy, jako já, najděte si něco, kvůli čemu ji můžete považovat za koníček. Možná je to pro vás těžké, jenže stejně máte jen dvě možnosti - buď budete chodit do školy s tím, že ji nenávidíte, nebo si na ní najdete pár věcí, které máte přece jen rádi. Tak či onak, chodit tam zkrátka musíte. Proto je lepší ji za koníček považovat. Nebo to alespoň předstírat. Protože velkou část svojí energie byste jí věnovat měli.
Jako druhý koníček je něco, co vás zachová fit. Nemusí to být nutně sport, můžete si třeba najít zalíbení v připravování zdravých jídel. Zkrátka najděte ten nejlepší způsob, jak svoje tělo udržet zdravé.
A kreativita? Tady celý život pokulhávám. K čemu se ale pokaždé vrátím je psaní a kreslení. Oběma aktivitám se věnuji už od útlého věku a baví mě. Myslím si, že jsem schopná se věnovat dvěma kreativním koníčkům najednou. Nedokázala bych si vybrat, kterému z nich se budu věnovat nadále a který z nich úplně vypustit. Pokud se mi podaří eliminovat ty "zbytečné" aktivity, dokážu se jim věnovat naplno.

Jak se začít věnovat jen a pouze vašim prioritám?
Prvním krokem je svoje vysavače energie správně identifikovat. Pokud máte jasno, co učinit vaší prioritou, je na čase tomu ostatnímu přestat věnovat pozornost. Asi nejefektivnějším způsobem je udělat si ze svých koníčků zvyk. Pokud je začnete provozovat pravidelně, snadno si na ně zvyknete a na stará rozptýlení už myslet přestanete. Je lehké vypadnout ze cviku, jak se říká, proto nebude problém se na ně nesoustředit. Bohužel to ale platí i pro vaše priority - pokud se jim nebudete věnovat často, jako stálé koníčky si je neudržíte.

Pokud jste tím opačným případem, než jsem já, a nevíte, jakému koníčku byste se měli vůbec začít věnovat, prostě to zkoušejte. Je velice pravděpodobné, že se k tomu pravému budete často vracet, jako já, a potom nebude těžké si na tuto aktivitu zvyknout a zařadit ji do svého každodenního života.

Jako zapomenutý koníček málem skončilo i blogování, asi tak na měsíc a půl jsem tu nebyla. Takovýchle pauz už jsem měla nespočet, vždyť právě o tom jsem v tomto článku mluvila. Teď už jsem ale rozhodnutá - je to jedna z mých čtyř priorit a já ji nesmím nechat upadnout.
Z nějakého důvodu mě před pár dny postihla velká vlna inspirace, mám připraveno plno dalších zajímavých témat, které rozhodně stojí za zmínku. Tak zase příště.