Již ve vzdálenější minulosti jsem si začala všímat, že každá konverzace funguje na jednom a tom samém principu. Pokaždé tu jsou dvě role - talker a listener, přeložme to třeba jako vypravěč a posluchač. Vždycky mě zajímalo, proč mi občas dělá konverzování takový problém a proč pro některé je konverzování naopak přirozené, no po delším pozorování a troše vyhledávání jsem přišla na následující, čehož se, mimochodem, dá využít, aby byly vaše konverzace přirozenější.



Jak už jsem řekla, v konverzaci jsou dva typy lidí, přičemž první je talker. Talkeři jsou autority, což většinou vyhovuje jak jim samotným, tak i druhé straně, neboli listenerům. Rádi se poslouchají, rádi vyprávějí a předávají svoje informace dál, nedělá jim problém si najít téma, o kterém chtějí mluvit.

Naopak listeneři, ti nejraději naslouchají. Čas od času vám přitakají nebo vám v jedné, ve dvou větách sdělí jejich názor či položí otázku. Nepotrpí si na dlouhá vyprávění, pravděpodobně proto, že se pak cítí, jako by toho druhého svým povídáním utlačovali.

Pokud jde o mě, já obvykle zastávám pozici listenera. Ne pokaždé, ale tak z devadesáti procent. Dřív to byla vlastnost, kterou jsem na sobě neměla ráda, ale přijala jsem to. Zkrátka jsem nebyla obdařena talentem na vyprávění, ale zbožňuju poslouchat příběhy druhých! Abych byla ale stále součástí konverzace, ráda pokládám relevantní otázky, které ostatním ukazují, že je jejich příběh záživný a že jim naslouchám, tím pádem je rozhovor daleko méně napjatý.

Jako listener mám pocit, že mám například o trochu rozvinutější empatické schopnosti, mám možnost porozumět mysli toho druhého a také vysvětluji jednoduše. Vždy sdělím jen ty nejdůležitější informace ve stručných, výstižných větách, navíc takovým způsobem, aby vyhovoval právě určitému člověku.

Takže pokud vám někdy nebylo jasné, proč konverzace vázne, možná vaše role nebyly přesně určené. Vypozorujte, kdo je v rozhovoru kdo, a jednejte na základě toho, nebo se nějaké role ujměte. :)