Čas od času mě přepadne pocit, který se nedá nijak zvlášť specifikovat, není ani dobrý, ani špatný, je prostě nijaký. Cítíme se strnulí a zaseklí, a to rozhodně příjemné není. V takových případech je nejlepší postupovat radikálně, protože ačkoliv necítíte nic, může to být poměrně vyčerpávající.

Nemůžu uvěřit, že za několik hodin začne rok 2018. Jsem si jistá, že těchto klišé už jste dneska slyšeli až příliš, nicméně já si nějaký krátký nostalgický odstaveček odpustit nedokážu.

Jak už jsem zmínila v minulém článku, ve kterém jsem sepsala sedmnáct rad a mouder, jež mi pomohly ve 2017 (článek zde), tento rok se mi zdál doopravdy skvělý, hlavně proto, že jsem získala zcela nový přístup k mnoha věcem. Co jsem ale neřekla, je, že hlavně jeho začátek byl téměř dokonalý. Plnila jsem všechna svá malá předsevzetí, jako například meditování každý den, psaní deníku (v jednu dobu dokonce několik druhů najednou!) a poměrně dobře se mi vedlo i v mém pokusu žít minimalisticky. Zhruba v druhé polovině roku nastal ale jakýsi zlom a od té doby se několik věcí začalo vracet zase do starých kolejí - těch špatných. Vybudovala jsem si silnou závislost na sociálních médiích a svém telefonu obecně, což zní docela komicky, a ač se to tak zdát nemusí, je to pro můj dosavadní duševně zdravý životní styl docela nebezpečné. Moje produktivita začala pokulhávat, lenost začala opět vzrůstat, svoje nové zvyky jsem zanedbávala taky.

Na druhou stranu jsem se v druhé polovině roku posunula intelektem (omlouvám se, těch klišé bude dneska ještě hodně). Získala jsem novou perspektivu třeba na několik kontroverznějších témat, například jsem se kompletně zbavila nepatrných tendencí k homofobii, rasismu, nebo nesmyslným předsudkům, které v sobě má, bohužel, většina Čechů, které znám, ale o tom už jsme mluvili ve článku "How Stereotypes Affect Us". To vše se zhruba od letošního podzimu začalo odrážet i na mém stylu psaní a za to vše jsem nejen vážně vděčná, ale i hrdá (cítím se trochu provinile za to, že tohle říkám, ale myslím to upřímně).

Abych to shrnula, přes všechno dobré i špatné jsem za rok 2017 opravdu ráda. Získala jsem spoustu krásných zážitků, z nichž bylo o několika z nich opravdu těžké připustit, že už jejich chvíle končí - tak trochu to takhle mám i s celým uplynulým rokem, ale je čas to nechat jít a taky se posunout na má předsevzetí a cíle, protože tohle začíná být nepříjemně hluboké.

Opouštění uplynulého roku a vstupování do nového je pokaždé úžasně osvěžující, ale také je mi za minulým rokem poněkud smutno. I když většina lidí tvrdí opak, pro mě byl 2017 skvělým rokem. Pravděpodobně asi prvním, kdy jsem byla vážně šťastná a sama se sebou spokojená. Myslím, že je to pro mě zatím ten nejzlomovější rok - ten, kdy jsem se nejvíc změnila jako člověk a kdy jsem získala novou, naprosto osvěžující perspektivu na nejrůznější témata. Naučila jsem se spoustu věcí a získala nespočet rad, které mi udělaly život lepším, a právě o sedmnáct z nich se s vámi podělím.

Vánoce naprosto zbožňuju, ale na druhou stranu s nimi přichází i nepříjemné věci, jako shánění dárků, přespříliš lidí na veřejných místech a hlavně se ve škole koná spousta zkoušek a testů, což pro nás většinou může znamenat jen jediné - stres a následné vyčerpání. I já sama jsem obětí tohoto všeho, naštěstí ale znám pár metod, jak se uklidnit a jak stres zmírnit. Jistě jste už většinu z nich někdy slyšeli, no tenhle článek bude sloužit jako připomínka, pro mě i pro vás, abychom zkrátka tolik nespěchali, protože to nakonec působí daleko víc škody než užitku.

Viděli jste někdy nějaký americký film, přednostně z prostředí střední školy? Většinou mají spíše povrchní dějové linie, ale nakonec skoro všechny pojednávají o konfliktech zplozenými stereotypy a škatulkováním, což je vlastně poměrně reálné a aktuální, a ještě dlouho bude. Je to to hlavní, co brzdí naši společnost, a je velmi těžké se toho zbavit. Proč se ale vlastně jedná o problém?

Sledujte můj myšlenkový pochod. Chvíli jsem přemýšlela, jak se vlastně takový stereotyp vytvoří a ustálí, a došla jsem k závěru, že je to vlastně docela prosté. Většině lidí přijde pohodlnější nic neměnit, zůstávat věrní již ustáleným zvyklostem a tradicím. Vytvoříme si několik desítek "typů lidí", přičemž každý z nich má svá vlastní osobnostní kritéria, a do nich pak zařazujeme lidi ze svého života. Na základě toho si tvoříme předsudky, aniž bychom se vůbec snažili se od námi vymyšlených stereotypů oprostit a zjistit něco víc.

Tam, kde žiju, je jednodušší a daleko příjemnější se nechat vést několika málo lidmi, kteří mají ve svém názoru jasno. Ti, co je následují, buď nějakým způsobem souhlasí, nebo je to prostě nezajímá natolik, aby se do této "diskuse" vůbec zapojili. Je pro ně zkrátka snazší jít s davem. A teď trochu té kontroverze - přesně takhle se naší země už strašně dlouho drží rasismus nebo třeba homofobie. Já vím, je to už taková tradice, byli jsme těmto názorům naučeni a většina z nás je předává i dál, ale to jen proto, že je jednodušší nemít názor, než opravdu něco změnit.

Takhle se také rodí například problém zvaný "gender roles". Růžová je barva pro holky. Modrá je barva pro kluky. Ženy mají vařit a uklízet. Muži opravují auta a konstruují logické plány. Jakmile je něco jinak, je to špatně. Podvědomě se proti sobě štveme. Ale proč? Za jakým účelem? Protože na něco nejsme zvyklí?

I vy jste se už pravděpodobně stali oběťmi škatulkování. I takhle vznikají drby a pomluvy. To, že vám záleží na tom, jak vypadáte, a máte rádi módu, totiž hned musí znamenat, že jste příšerný, sebestředný člověk. To, že jste introvert, znamená, že všechny okolo sebe nenávidíte a máte deprese. A naopak to, že s každým dobře vycházíte, znamená, že jste falešní a přetvařujete se. Nezní to směšně?

A nakonec vám ukážu tento obrázek, jež je jedním z ukázkových příkladů toho, co jsem se snažila říct. Nakonec jen řeknu, že doufám, že si z tohoto článku něco vezmete. Pomalu ale jistě se tento názor snažím prosazovat, no možná se mi jednou podaří svět napravit.
Žádné předsudky. Žádné stereotypy. Žádné zaslepování ani idealizování.

Přestože self love je v dnešní době čím dál víc propagována, stále denně narážím na lidi, co jednou za čas utrousí nějakou poznámku narážející na nespokojenost s vlastním tělem. Nevím, co je to za trend, každopádně se s tím setkávám víc a víc, hlavně u mladších lidí. Co za tím stojí?

Většinou toužíme po tom, co nemáme - ať už se jedná o cokoliv. Potkala jsem holky, co měly rovné vlasy a chtěly kudrnaté, hubené, co chtěly přibrat, vysoké, co chtěly být menší, a to všechno i naopak. A tak si říkám, proč se nespokojit s tím, co máme? Kdybyste měli možnost vyměnit si tělo s kýmkoliv na světě, udělali byste to? Já ne. Žijeme sami se sebou celý život, tak proč si stále připomínat naše nedostatky, to, co nemáme a nikdy mít nebudeme.

Pokud se všechny sociální sítě během pár let masivně nezruší, troufám si říct, že jakmile jednou pronikly do lidské společnosti, už tu zůstanou navždycky. Je to velmi nadčasové téma. Přestože se to nezdá, takovéto platformy už používáme nějakou řádku let, nemluvě o tom, jakou budoucnost mají ještě před sebou. I když tu hovoříme o prakticky neexistujících albech na příspěvky všeho druhu od milionů lidí, je neskutečné, jak moc nás a naši společnost ovlivňují - vždyť obrovské množství lidí z nejrůznějších koutů planety si vydělává na živobytí právě díky sociálním sítím!

Tam ale nemířím. Pokud čtete tento článek, abyste zjistili, jak svoje působení na internetu co nejefektivněji zpeněžit, zřejmě tu nejste správně. Dle mého názoru, se vší úctou, mi připadá, že vydělávání si zveřejňováním obrázků na internet natolik, abyste už nikdy nemuseli pracovat jinak, je extrém, opak toho, o čem tu budu dnes mluvit, a pravděpodobně se tu nebavíme ani o původním záměru a smyslu veškerých sociálních médií. Kdybyste mi před několika lety řekli, že takhle bude možné si v nedaleké budoucnosti vydělávat, asi bych se vám vysmála.

V článku "What To Spend All Of Your Energy On" jsem sociální sítě označila jako vysavače času a energie. Právě teď jsem ve fázi, kdy je pro mě poměrně těžké se od displeje odtrhnout, jakmile se do internetového světa ponořím, za což je mi, jak jsem si právě uvědomila, docela trapně. Takže tenhle článek bude sloužit i mně, jako připomínka, že přestože je velmi snadné se nechat posednout ďáblem sociálními médii, nesmíme to dopustit.

Netvrdím, že sociální platformy jsou špatná věc. Jak jsem řekla, jakmile už sociální sítě do vašeho života proniknou, vy je už nepustíte, což ale nutně nemusí znamenat nic zlého. Sociální média jsou o tom, jaké si je uděláte. Pokud se rozhodnete zůstat dál od dramatu a začnete sledovat jen lidi, kteří vás doopravdy inspirují, pravděpodobně budete spadat do té méně emocionálně vyčerpané části populace. Pokud si ale naopak vyberete zahlcovat si vlastní mozek všelijakými nepotřebnými informacemi ze všech možných stránek, internetový svět už pravděpodobně ovládá nejen vaši mysl, ale celý váš život.

Před pár týdny nastal jeden z těch vzácných okamžiků, kdy mi Facebook opravdu něco přinesl. Na svojí timeline jsem viděla obrázek s radou "Find three hobbies: one to make you money, one to keep you fit, and one to be creative" ("Najdi si tři koníčky: jeden, co ti zajistí peníze, druhý, co tě udrží fit, a třetí, který tě donutí ke kreativitě). Tenhle citát se mi opravdu zalíbil, dokonce mě donutil se zamyslet. Žiju takhle?

Zdravím! ☼
Právě včera jsem dokončila svůj první, a vlastně doposud jediný, deník, který jsem naplnila příspěvky s cvičením zvaným Morning Pages. Když jsem dopisovala poslední stránku, uvědomila jsem si, jak velký dopad na mě a můj život tahle několikaminutová každodenní sranda má, byla jsem ohromená. První, co mě napadlo, je napsat o tom článek, tohle si prostě nejde nechávat pro sebe!

Je tady oficiálně léto, což znamená, že je čas na odpočinek po dlouhých měsících tvrdé práce. Za tu dobu už se mnozí musíte jistě cítit zahlceně, a právě proto je teď pravý čas si dovolit zpomalit a dopřát si trochu self care.
V dnešním článku se s vámi podělím o dvacet nápadů na letní self care aktivity.

Zdravím všechny!
Co říkáte na momentální počasí? Fakt horko, že? Alespoň nám to ale připomíná jeden pozitivní fakt - léto je tady. Vzhledem k tomu, že se mi tahle myšlenka honí hlavou stále dokola a dokola, rozhodla jsem se, že dnešní článek se bude týkat právě léta, konkrétně několika způsobů, jak strávit svoje léto produktivně.

Určitě znáte ten pocit, když se srpen pomalu chýlí ke konci, a vy si jen říkáte, že jste svůj čas promrhali a nic jste nesplnili. Takže ať už v létě budete dělat cokoliv, snažte se nezlenivět. Možná vám s tím tento článek pomůže. :)

Zdravím! ☼
Na tento týden jsem si naplánovala video s květnovými oblíbenci a přemýšlela jsem, jestli o nich mám napsat i článek. Nakonec jsem se ale rozhodla, že ne. Články s oblíbenci jsou jaksi nezáživné a nic mi nedávají, takže si je budu nechávat pouze pro krizové situace. Dnes tu pro vás mám však jiné téma - kreativitu. Mezi mé oblíbence za uplynulý měsíc patří mimo jiné kniha "Big Magic" ("Velké kouzlo", ale moje kopie je v angličtině) od Elizabeth Gilbert, kterou jsem vysloveně shltala za čtyři dny. Tato kniha je tedy o kreativitě, a mně inspirovala k tomu, abych zde zanechala svoje pocity a nové poznatky, které jsem díky ní obdržela.